Letos, už druhý rok po sobě, nebylo možné uspořádat společnou vycházku za ptáky. Nezbylo nám, než se vydat do ulic a hlavně okolí Jiříkovic samostatně. Vytvořili jsme dvě terénní skupinky a jednu skupinku stálou, která prováděla odchyt a kroužkování.
Budu se snažit, co nejlépe vám popsat, co byste bývali mohli vidět a slyšet, kdybyste bývali mohli jít s námi.
V sobotu ráno se první ptačí hlásek ozval ve 4:20. Byl to chrčivý zpěv rehka domácího a pocit rána v něm zřejmě vyvolala lampa pouličního osvětlení. Pozorování a dokumentační vyfocení rehka pod lampou proběhlo ještě z okna ložnice.
Prvním, přírodou probuzeným ptákem, se stal bažant obecný. Jeho volání z políček za Jiříkovicemi se ozvalo jen o pět minut později. To už jsem obouval boty a zapínal zimní bundu, abych vyrazil na první malý okruh. Teploměr ukazoval -1°C.
Slabý mrazík ptáky neodradil. Ve 4:45 se rozezpíval první pěvecký mistr, drozd zpěvný, následovaný za 11 minut dalším vzdáleným příbuzným, kosem černým. Venku se rezednívalo a pěvců přibývalo. Proletělo hejnko hus velkých. V poli poskakovali zajíci.
Moje cesta vedla obloukem přes pole, pak podél potůčku, abych dorazil k jiříkovské průmyslové zóně. Někde na zemi v okolí nedokončených hal se mohlo ukrývat hnízdo, dnes již u nás vzácného, chocholouše obecného. Moje hledání skončilo zklamáním. V místech pravděpodobného hnízdění byla půda srovnaná strojem a ptáci, které jsem zde viděl naposledy před třemi týdny se neukázali. Alespoň jsem, v jejch bývalém teritoriu, letos poprvé spatřil bramborníčka hnědého. Je to jeden z mnoha, kteří tudy při své cestě z teplejších krajů protahují.
Dalším ptáčkem, kterého slunce, začínající ohřívat zemský povrch, přilákalo ke zpěvu, byl růžově vybarvený sameček konopky obecné. Ale možná, že ho ke zpěvu přivedla snaha ukázat se před svojí samičkou, která nasávala hřející paprsky kousek opodál.
Prošel jsem několik uliček na okraji obce a pozoroval ptáky, kteří zde s námi bydlí. Na střeše zpívala sýkorka koňadra své opakované bé-ci, bé-ci, na drátech se protahovala vlaštovka.
Na plné hrdélko štěbetal zvonohlík zahradní. Na větvičkách zpívali zvonci, pěnice černohlavé a stehlíci.
Doma jsem vyměnil teplé oblečení za lehčí a vyšel jsem opět do polí. V keři se, se svou kořistí v zobáčku, ukrýval vrabec domácí. Možná se za svůj štěbetavý hlas před ostatními pěvci trochu styděl. Za větvičkou se ukrýval další z protahujících ptáků – rehek zahradní. I toho nakonec popotáhly sluneční paprsky na prosluněnější místo a tak jsem si ho mohl, opět letos poprvé, prohlédnout v celé jeho jarní kráse. Vždyť naposledy jsem ho viděl loni v květnu!
Další dnešní objev na sebe nenechal dlouho čekat. I tohoto jsem naposledy pozoroval loni v květnu. Nezaměnitelný pták s výraznou chocholkou – dudek chocholatý – patří k našim nejkrásnějším. Jeho póza přímo před slunečním kotoučem neumožnila barevnější záběr, zkoušel jsem ho trochu obejít, ale bylo to marné, dnes se rozhodl popoletovat k východu a předvádět se nebude. Obrátil jsem se k ústupu. Byl to úspěšný ústup, protože jsem narazil na jeho spolucestujícího kolegu. Slunce zvýrazňovalo jeho kontrastní barvy, když svým dlouhým, mírně zahnutým zobákem, hledal potravu ve zkypřené půdě. Posléze i tento odletěl dál do pole.
Z větví stromů mne ostražitě sledovali další pěvci. Každoročně protahující lejsek černohlavý nebo naši hnízdiči: červenka obecná a drozd zpěvný. Vybavení fotbalového hřiště využil ke svým jarním radovánkám pár poštolek obecných. Už se těším na jejich potomky.
Zatímco jsem procházel okolí, u tří natažených ornitologických sítí bylo také živo. Kolegové naplnili několik pytlíků polapenými pěvci.
Každý pták dostal na nohu lehký hliníkový kroužek a po nezbytném pózování pro fotografy odletěl na svoji další pouť. Byl mezi nimi: špaček obecný, pěnice černohlavá, sýkora modřinka nebo budníček lesní.
Budníček lesní je malý zelenožlutý ptáček, který zpívá v korunách stromů a uvidět ho v lese není vůbec snadné. Zato se dobře pozná podle zpěvu. I tento druh jsem viděl letos poprvé. Jarní ptačí tah je prostě úžasný zážitek.
Po celou dobu odchytu a kroužkování pracovala na protějším stromě samička strakapouda velkého na kutání své hnízdní dutiny. Samiček se pohyboval po blízkém okolí. I oni dostali svůj kroužek.
Dění na zemi pozorovaly z bezpečné výšky zvědavé veverky.
Na ukrytém místě u kola maringotky – včelína – si svoje hnízdo upletli drozdi. Mají v něm 5 modrých vajíček s hnědými skvrnami. Samička se ukryla v křovinách, zatímco sameček zpíval ze stromu opodál.
Prošel jsem ještě kousek krajiny a na podmáčeném poli jsem, kromě párku kachen divokých, objevil dalšího zajímavého ptáka – bekasinu otavní. Je to první zaznamenané pozorování v Jiříkovicích. Bekasiny žijí hodně nenápadně na okrajích podmáčených ploch. Její prchající silueta na fotce ukazuje dlouhý zobák, který zapichuje hluboko do bláta, kde hledá svoji potravu - drobné živočichy.
Na kroužkovacím stanovišti vládla pohoda a klid blížícího se poledne. Odskočení do roku 2019: Před dvěma roky sledovalo v tomto místě kroužkování několik desítek účastníků.
Dnešním posledním kroužkovaným ptákem se stala káně lesní.
Tento majestátný pták se po okroužkování vznesl do oblak mezi další dravce: samici a samce motáka pochopa a luňáka červeného.
Okroužkováno bylo 26 jedinců dvanácti druhů ptáků.
Celkem jsme pozorovali 50 druhů ptáků a prožili jsme v rozkvetlé jarní přírodě pěkné dopoledne.
Doufám, že v roce 2022 již bude všechno ve starých kolejích a sejdeme se pod širým nebem přivítat jaro a ptačí zpěv společně.
Seznam pozorovaných druhů
Projitá trasa.
Kroužkování zajistili: Pavel a Filip Petříkovi a Ondřej Zelenka.
Jednu trasu prošli: Renata a Karel Daňkovi.
Druhou trasu prošel a zprávu sestavil: Leoš Řičánek
Autoři fotografií: Anna Čermáková, Karel Daněk, Michal a Leoš Řičánkovi
O devátém ročníku vítání ptačího zpěvu v Jiříkovicích.
O osmém ročníku vítání ptačího zpěvu v Jiříkovicích.
O sedmém ročníku vítání ptačího zpěvu v Jiříkovicích.
O starších ročnících vítání ptačího zpěvu v Jiříkovicích čtěte zde
O jiných ornitologických akcích pro veřejnost čtěte zde